Táta se nikdy nevyznal ve psech a když na ně přišla řeč, tak jediné co se mu zdálo jako možné uspokojení našeho dětského snu byl 'ten velkej žlutej pes'. Nikdy nebylo jasné jestli myslí labradora nebo zlaťáka.. Nakonec se ale do rodiny jako první dostal 'malej a flekatej' Jimeček. No, ale velmi brzo u nás převládal pocit, že Jim přece nemůže být dopoledne doma sám... No a když se fence mojí dlouholeté spolužačky a kamarádky narodila spousta malých žlutých kuliček, z kterých vyrostou 'velcí žlutí', nastaly dva měsíce hry, kdy se táta celou dobu tvářil, že o ničem neví, a zbytek rodiny jako že Archi je už náš. Vyhráli jsme.

Archi sluníčko našeho života, velký žlutý bůh, můj nejlepší kamarád. Náš nejhodnější pes (to je tak trochu vtip, bíglové a retrívři so opravdu nedají srovnávat). Archi je takový plyšový medvídek, kterého má člověk chuť zmuhclat v náručí a tulit se k němu, ale hlavně je to bezva kamarád, který mě díky své povaze a vychování může doprovázet při všech možných sportovních i společenských akcích.